O knize: 2006 / Uspořádání mých starých poznámek s příběhy a rozhovory Alexeje Fedoroviče Loseva končilo, když přišla zpráva o smrti Sergeje Sergejeviče Averinceva. Stalo se nemožným mluvit o jednom, aniž bychom si pamatovali druhého. Tyto dvě série záznamů tedy skončily vedle sebe a ne podle nějakého záměru, spojené pouze tím, že obě byly vytvořeny zajetím tváří v tvář úžasným jevům, v konečném důsledku projevům Boha prostřednictvím člověka, a důvěře, že v naše životy musíme sledovat hvězdy Nikdy se nestalo, že by Averincev někde byl a nebyl to svátek nebo událost. Proto mluvit o jeho zásluhách je jedna velká věc, ke které je potřeba číst jeho knihy, úkol do budoucna. Ale pochopit, kdo to byl, je jiná věc, věc víry. Všichni měli pocit, že není dobré setkat se s Averincevem a nemyslet na něj později, alespoň si ho napsat. Kdo to neudělal, protože jsem nikdy neměl magnetofon, nic v těchto převyprávěních, ani v uvozovkách, nelze považovat za přímou řeč Sergeje Sergejeviče. Zodpovídám pouze za to, že jsem nepřidal nic vlastního, když jsem co nejlépe zapsal, co jsem slyšel a viděl Bibikhin V.V Poznámka - při převodu knihy do formátu FB2 přibylo dělení podle roku, stránky byly vlevo, ale záhlaví a zápatí byly odstraněny